Žil v Monaku i Buenos Aires, pohybuje se ve světě prémiových automobilů, přesto největší hodnotu nachází v tichu lesa. Viktor Šumský, sales manager DEKOM SYSTEM HK, s. r. o., v rozhovoru otevřeně hovoří o své cestě k přírodě, myslivosti, značce Defender i o tom, proč je podle něj skutečný luxus mnohem nenápadnější, než si většina lidí myslí.
Váš život se pohybuje mezi světem aut a světem přírody. Kde tenhle vztah začal?
Ten vztah se u mě vytvářel přirozeně už od dětství. Můj pradědeček byl lesní inženýr a správce Oravského komposesorátu, takže když jsem jezdil k babičce, byl jsem obklopený přírodou v její autentické podobě – paroží, vycpaní tetřevi, orli nebo kamzíci byli běžnou součástí prostředí. Táta byl rybář, takže čas strávený u vody a v tichu k tomu patřil automaticky. Příroda pro mě nikdy nebyla dekorace, ale přirozený prostor.
Vztah k autům přišel později, klasicky s řidičákem. Navíc jsem několik let žil v Monaku a později i v Buenos Aires, kde se tenhle svět ještě více otevřel – auta jsem začal vnímat nejen jako techniku, ale jako součást životního stylu. Po návratu ze zahraničí, kdy jsem začal pracovat pro společnost zastupující značku Jaguar Land Rover, se tyto dva světy přirozeně propojily. Zpomalil jsem, vrátil se více k přírodě, udělal si zbrojní průkaz a zkoušku z myslivosti a dnes mám povolenku k lovu v městských lesích nedaleko našeho autosalonu. Nebyl to žádný zlom, spíše plynulý návrat k tomu, co ve mně bylo odjakživa.
Mluvíte o přírodě jako o životním stylu. Co to pro vás znamená v každodenním životě?
Pro mě je příroda především rytmus a klid. Mám poměrně pravidelný režim – skoro každé ráno jedu do práce přes les, zastavím se u krmelce, projdu se a srovnám si myšlenky. Je to chvíle, kdy nikam nespěchám a jsem sám se sebou. Právě tenhle klid a pokora jsou pro mě důležité a snažím se je přenášet i do práce a do rozhodování.
Minimálně jednou týdně chodím večer do lesa. Ne kvůli tomu, že bych musel za každou cenu lovit, ale proto, abych byl v tichu, zpomalil a vnímal krajinu. Les je pro mě místo, kde člověk přestane věci tlačit a získá nadhled. A to je pro mě dnes skutečný životní styl.
Proč jste si jako auto do přírody vybral právě Defender?
Protože Defender pro mě není póza, ale nástroj. Auto, které nemusím řešit, ale prostě ho používám. Stojí na jednoduchosti, poctivosti a spolehlivosti, a to jsou hodnoty, které mi dávají smysl nejen v přírodě, ale i v životě obecně. Vím, že mě v ničem nenechá a že se na něj můžu spolehnout v jakékoli situaci.
Zároveň je na něm krásné to, že funguje všude. Když přijedu z lesa zablácený, je to v pořádku. Když s ním večer zaparkuju před divadlem, nepůsobí nepatřičně. Je to auto do každé životní situace – projede terénem, ale bez kompromisů zvládne i dlouhé přesuny po dálnici. A právě tahle univerzálnost, bez okázalosti, je pro mě skutečná hodnota.
Jak dnes vnímáte pojem luxus?
Dnes ho vnímám úplně jinak než dříve. Luxus pro mě není výloha ani okázalost. Luxus je svoboda pohybu, klid a jistota, že se můžu soustředit na to podstatné. Je to funkčnost, spolehlivost a vědomí, že věci kolem mě fungují tak, jak mají.
Měl jsem možnost poznat oba světy – ten navenek efektní i ten tichý a praktický. A právě zkušenost mě naučila, že skutečný luxus je nenápadný. Nevyžaduje pozornost, ale dává vnitřní klid a prostor.
Vnímáte Defendera jako přirozené auto pro myslivce?
Ano, naprosto přirozené. Jsem defenderista tělem i duší. V autosalonu mám možnost vzít si jakékoli předváděcí auto, ale soukromě i pracovně jezdím výhradně Defenderem. Ne proto, že bych musel, ale z toho důvodu, že mu věřím a že přesně odpovídá tomu, jak žiji a jak se v přírodě pohybuji.
A právě proto si myslím, že je Defender pro myslivce ideální. Díky tomu, že sám myslivostí žiji, dokážu lidem, kteří k nám přijdou, pomoci postavit auto opravdu na míru – doporučit výbavu a detaily, které dávají smysl v lese i mimo něj. Ne z katalogu, ale z vlastní zkušenosti.
Co byste vzkázal lidem, kteří hledají rovnováhu mezi moderním životem a přírodou?
Myslím si, že rovnováhu si člověk často najde až ve chvíli, kdy má možnost poznat různé světy. Žil jsem na vesnici,
v nablýskaném Monaku i v obrovské metropoli Buenos Aires. Všechno to byly cenné zkušenosti.
Z dlouhodobého pohledu jsem ale došel k tomu, že nejkrásnější jsou úplně obyčejné věci. Projít se přírodou, být chvíli v tichu, zpomalit. Rád si sednu a přečtu si papírové noviny nebo časopis, třeba Svět myslivosti. Právě tyhle malé nenápadné radosti dávají člověku klid a vnitřní vyrovnanost. A podle mě právě v tomhle klidu se ta skutečná rovnováha skrývá.
